Více kontrolerů v sestavě

Přidání regulátoru do sestavy se provádí označením řádku Systém v horní části levého panelu sestavy, kliknutím pravého tlačítka myši a výběrem možnosti Přidat regulátor z kontextového menu. Následné přiřazení PLC je již shodné s přidáním prvního regulátoru ve zjednodušeném módu.

Mervis vygeneruje název nově přidaného regulátoru jako PLC, PLC_0, PLC_1 atd. V rámci přehlednosti je velmi vhodné změnit název regulátoru na více popisný. Toto se provede změnou ve Vlastnostech, které se zobrazí v pravém panelu po označení regulátoru v panelu Sestavy.

Každý regulátor musí vykonávat program. Po přidání regulátoru je proto nutné definovat úlohu a namapovat program, který se bude spouštět dle nastavených parametrů úlohy.

1. Vytvoření programu

Program se vytvoří označením názvu (spustitelného) projektu, kliknutím pravým tlačítkem myši a výběrem Přidat > Přidat program

V dialogovém okně lze zvolit název nového programu a jazyk ve kterém bude napsán (FBD|ST). Typ je nutné nastavit na Program. Pro účely tohoto návodu bude v jazyce FBD vytvořen jeden program pro každé PLC: main1, main2 a main3.

2. Vytvoření a nastavení úlohy

Vytvoření úlohy se provede kliknutím pravým tlačítkem myši kdekoliv do prostoru okna, které se otevře po dvojkliku na název požadovaného PLC.

Všechny změny je nutné potvrdit kliknutím na OK v červené liště.

Dvojitým kliknutím do kolonky pod Mapování programu se otevře tabulka. V této tabulce se označením myší vybere požadovaný program a přidá se kliknutím na tlačítko Přidat →.

Nastavení úlohy zůstává výchozí.

Jak se sestava zvětšuje, je vhodné volit správné názvy a strukturu. V opačném případě se může stát sestava zcela nepřehlednou, zvyšuje se šance na výskyt chyb a v případě úprav bude po delší době výrazně těžší se opět zorientovat.

Pokud je pro vygenerování proměnných připojených zařízení (rozšiřující moduly, senzory, atd.) využit autogen, je důležité volit názvy zařízení odvíjející se od názvu PLC, typu HW a dalších podrobností, které co možná nejvíce upřesní lokaci a využití. Důvodem pro volbu takových názvů je fakt, že název zařízení je součástí názvu proměnné vygenerované autogenem. Současně by název neměl být příliš dlouhý a měl by se skládat z několika zkratek (2-4 znaky) oddělených podtržítkem.

Adresářová struktura programů by měla odpovídat logickému a fyzickému rozdělení.

Podle podobné logiky by měla být rozdělena i struktura v HMI projektech.

Pokud je v sestavě více regulátorů, je ladění o něco složitější. Při spuštění ladění je nutné volit, které PLC se mají ladit (ke kterým se má IDE připojit) a při ladění mít zvoleno správné PLC, pro případ kdy více PLC spouští stejný program.

Režim ladění se zapne kliknutím na ikonu Start ladění s obrázkem brouka.

Dále je ovšem nutné vybrat jeden nebo více regulátorů, se kterými se bude v režimu ladění pracovat a potvrdit kliknutím na OK.

Při ladění je poté nutné v horní liště, v části Ladění, zvolit v roletkovém menu požadovaný regulátor.

Ladění bude následně vypadat přibližně takto. Pro účely této ukázky byly přídány dva funkční bloky BD30, několik proměnných a využit autogen.

Po přidání více PLC do jedné sestavy se nabízí celá řada možností, které se takto dají jednodušeji nasadit. Celkové řešení je názornější, přehlednější a případné ladění výrazně lehčí.

Použití více kontrolerů v sestavě:

• rozmístěných na vzdálených lokacích, s LTE internetovým připojením, sledující a řídící části rozsáhlého areálu, ale v rámci jednoho projektu. V takovém případě se Mervis IDE připojuje k PLC přes Proxy a výměna informací mezi PLC může probíhat SSCP protokolem (také přes proxy).
• které jsou součástí rozsáhlého systému, kde každé PLC řídí samostatnou část (topení, VZT, přístupový systém, řízení jednotlivých strojů, atp.) ve středně rozsáhlých instalacích.
• přímo vybízí k nasazení centrálního monitoringu a řízení SCADA, nebo externího webserveru.